Vlčata U10 vybojovala svůj první pohár na turnaji v Pardubicích

V sobotu 13. 9. se osmnáctičlenný (!!) tým nejmladších Vlčat představil na turnaji U10 v Pardubicích, kde ho čekaly tři zápasy.

První zápas sehrála Vlčata s týmem BK Chrudim a bylo to hladké vítězství 48:32.

Ve druhém zápase zvítězila Vlčata nad dívčím týmem BK Studánka Pardubice 48:20 a to v sestavě, ve které nebyli hráči, co trénují v týmu U11/U12. Toto vítězství nám otevřelo dveře finále, kde jsme se v přímém souboji o pohár utkali s týmem  BVK Holice, který své soupeře deklasoval 82:4 (Studánku) a 62:2 (Chrudim). V týmu Holic hráli 3 velmi dobří hráči (2 chlapci a 1 děvče nar. 2016), kteří se na jaře účastnili MČR U11 mixů ve Žďáře (asi si vzpomínáte na to nervy drásající semifinále s Holicemi, které Vlčata vyhrála 68:67)

Vlčata Žďár - BVK Holice 15:43 (0:22, 5:8, 2:5, 8:8)
Vstup do utkání se nám vůbec nepovedl. Když jsem si na začátku třetí minuty utkání za stavu 0:10 bral oddychový čas, oznámili mi 2 hráči základní sestavy v slzách, že už je utkání ztracené a že už v něm nemíní pokračovat. V utkání jsme přesto pokračovali a první čtvrtina skončila 0:22. Ve druhé čtvrtině pozvedl Vlčata svým výkonem bez bázně a hany Alex Veselý, kterému se několikrát podařilo vypíchnout míč nejlepším hráčům Holic, a sám uháněl na koš. Lexík si zkrátka přijel zahrát basket a s nějakým vývojem skóre si hlavu nedělal. Dokonce se mu podařilo svou dobrou obranou zdeptat jedno z es Holic tak, že už odmítlo nastoupit do poslední čtvrtiny zápasu. Ten jsme nakonec prohráli 15:43, ale když odečteme 22 bodů z první čtvrtiny, ve zbylých třech čtvrtinách jsme podlehli jen rozdílem 6 bodů, 15:21. Po zápase se děti spontánně shodly, že právě Lexík půjde za náš tým převzít pohár za 2. místo – náš první pohár!

Tento zápas nám ukázal, že basketbal není jen o dovednostech a fyzičce, ale také o vnitřní síle a schopnosti nevzdat se ani ve chvílích, kdy se nedaří. Psychická odolnost je dovednost, kterou musíme trénovat stejně jako přihrávky nebo střelbu. V tomhle směru nás čeká ještě hodně práce!

a.bubák