Trenérka Jurašek vypráví o extraligovém zklamání, olympijské výzvě či šanci na reprezentaci
Trenérka Andrea Jurašek mohla po víkendu společně s asistentkou Pavlou Blažejovskou slavit postup do extraligy žákyň U15. Místo toho musely obě zamáčknout slzu a společně s týmem doufat v lepší zítřky. Jejich hráčkám, které po základní části obsadily 5. místo (první nepostupové) zůstává nadále „jen“ ligová příslušnost. Během povídání s Andreou došlo i na další zajímavá témata.
O sezoně ligových žákyň U15, které držely naději na postup do extraligy, která jim nakonec těsně unikla
Extraligu jsme před víkendem neměly ve vlastních rukou. Snažily jsme se udělat všechno pro to, abychom obě venkovní utkání zvládly a udržely nejhůře čtvrtou příčku, která jako poslední zaručovala postup do nejvyšší soutěže. Zároveň jsme kolem toho s Pavlou Blažejovskou opatrně našlapovaly, nechtěly jsme na družstvo přenášet zbytečný tlak.
Na Spartě jsme to v sobotu zvládly zejména díky obraně. Holky dřely, jen škoda těch ztrát po zisku míče. Nedělní utkání s pražskými Nuslemi z mého pohledu ani nemá smysl komentovat. Řeknu jen, že jsme podaly slabý výkon a zarážející rovněž bylo, že utkání odřídil jen jeden rozhodčí, duel to výrazně ovlivnilo. Šlapaly jsme posledních 10 minut, což na výhru nestačilo a s týmem to ještě budeme na tréninku probírat.
Nicméně extraliga by nám nakonec smolně utekla i v případě výhry, protože by došlo na extrémně zamotanou minitabulku tří týmů a rozhodovalo by až skóre ze vzájemných zápasů (Jičín +3, Pardubice -1, Žďár -2). Teď jsme zklamané a smutné, ale posbíraly jsme spoustu nových zkušeností. Víme, že každé utkání je stejně důležité. Odehrát se musí s chutí a nasazením celých 40 minut.
O nabídce vést tým pro Letní olympiádu dětí a mládeže
Nabídku jsem dostala od jihlavského trenéra Petra Pešouta, který zohledňoval naši ligovou příslušnost a silné jádro Žďáru. Zároveň mi pomohlo, že jsem měla zkušenost z pozice asistentky trenéra, kterou jsem před dvěma lety dělala pelhřimovskému kouči Ryzákovi. Po druhém společném telefonátu jsem to už vzala a beru to jako výzvu. Hrát budeme na konci června od 23. června v Českých Budějovicích a mou asistentkou bude Jana Řezníčková. A ambice? Předloni jsme byli dvanáctí, takže radost by mi udělalo umístění do 10. místa, protože některé kraje mají prostě úplně jiné hráčské možnosti.
O fungování a spolupráci mezi týmy z Vysočiny
Mezi Žďárem, Jihlavou, Pelhřimovem a Havlíčkovým Brodem zatím všechno funguje. Máme za sebou první společný trénink, přičemž holky z Brodu jezdí do Žďáru standardně během celé sezony. Myslím si, že zastoupení bude mít v konečné dvanáctičlenné nominaci každý z klubů. Nyní je k dispozici patnáct holek. Na 3. února máme naplánovaná dvě přátelská utkání v Pelhřimově proti výběru Jihočeského kraje, takže na nějaké zúžení ještě dojde. Hráčky se tam budou mít možnost ukázat.
O trénování úspěšné dcery Vanessy, která je na hraně reprezentace U15
Z pohledu trenérky mě těší, že jde o žďárskou odchovankyni, která hraje za Vlčice a maká na sobě i nad rámec tréninků vlastně už od malička. Zároveň mám radost z toho, že trenéřina, kterou se snažíme odvádět na maximum, má na holky v týmu pozitivní dopad. Jako máma jsem zase ohromně pyšná, že úsilí, které basketu věnuje, ji někam posouvá. Ale je to pro mě pochopitelně těžké, Vaness ví, že dostává nakládáno víc než ostatní. Logicky tak dochází k určitým situacím, které běžný rodič asi úplně nezažívá, ale snažíme se o tom spolu bavit a myslím, že chápe, že v momentě, kdy jsem na lavičce, je náš vztah nastavený správně.
O sezoně druholigových žen
Realita je zatím bohužel taková, že jsme poslední. Nedostáváme ale vyloženě na frak, většinou nám to uteče až v závěru, protože přestaneme hrát kolektivně. Vždycky si jedna z nás myslí, že to zlomí. Ale nic nevzdáváme, jsme odhodlané bojovat, abychom poslední neskončily.
Autor: Jiří Bubák