Dívčímu Sportovnímu středisku mládeže šéfuje Věra Stočková

V klubu trénuje už notnou řádku let. Zapojení Věry Stočkové do dění u mládeže však nabírá od roku 2023 na ještě větší intenzitě. Stále se zlepšující se práce s mládeží totiž neunikla České basketbalové federaci, která od ledna přiřkla žďárskému Basketbalovému klubu statut dívčího Sportovního střediska mládeže do 15 let. Pro Vlčata z toho plyne notná řádka povinností, ale i finance, díky nimž se oddíl opět může pomalu posouvat vpřed. Novou náplní poloprofesionální trenérky je tak kromě vedení tréninkových jednotek i koordinace všech dívčích týmů a spolupráce s kolegyněmi od kategorie U10 do U15.

Věrko, od ledna působíš v nové roli hlavní trenérky dívčího Sportovního střediska (SpS). Co tvá funkce poloprofesionální trenérky obnáší?
Trenérsky zaštítit dívčí minižákovská a žákovská družstva kategorií U10 až U15. Takže nejde jen o samotné trénování, ale mou prací je být v kontaktu s klubovými trenérkami, hledat s nimi společnou cestu, aby se nám dařilo naplňovat klubovou vizi.

S čím si do toho šla?
Basket je můj život, takže jsem chtěla pomoct klubu a hlavně, pořád je se co učit. Nová role mi otevírá možnosti se posouvat vpřed. Mohu se účastnit trenérských setkání s předními českými trenéry mládeže, s nimiž si mohu sdílet své zkušenosti a předávat je zase uvnitř klubu.

Trénuješ hned pět kategorií a ještě u toho hraješ za ženy, jak všechno zvládáš časově?Přiznám se, že sama bych to absolutně nezvládala. V první řadě je pro mě velkou oporou zkušená kolegyně Pavla Blažejovská, která v minulosti dělala šéftrenérku dívčích družstev v Pardubicích. Stále se od ní mám co učit. Zároveň mám u každého družstva dvě mladé asistentky, které si vychováváme pro budoucnost klubu.

Pojďme přímo k nejmenším, kde už jsou vidět i výsledky. Můžeš říct širší veřejnosti, jak si stojíme?
Předně bych chtěla zmínit, že nám o výsledky nejde. Nehrajeme za každou cenu, abychom se někam probojovaly, to není u dětí cesta, kterou by se náš klub chtěl ubírat. Snažíme se, aby děti sport a basketbal bavil, aby se zlepšovaly. A když výsledky přijdou, tak právě díky tomu. Za poslední roky se nicméně podařilo naplnit dívčí kategorie a díky dobré trenérské práci je vidět, že to neděláme špatně. Minižákyně U11 postoupily na Mistrovství ČR (Národní finále), kterého se účastní 12 nejlepších týmů v zemi. O rok starší ročník si doma zahraje na Národním Festivalu, jenž pořádáme ve dvou žďárských halách od 5. do 7. května.

V čem vidíš příčiny tohoto úspěchu?
Pyramidu je nutné stavět od základů. Již několik let proto fungujeme na žďárských základních školách, kde máme pohybové přípravky. Chtěla bych zdůraznit, že se nejedná o basketbal. U dětí se snažíme rozvíjet všestrannou pohybovou průpravu, na níž se dá v budoucnu stavět nadstavba - například basketbalu. Takže hrajeme všechny možné sportovní hry, cvičíme na nářadích, chodíme ven. Jelikož to děláme na slušné úrovni, rodiče si to mezi sebou řeknou a máme poměrně dost dětí. Rázem jsou plné chlapecké i dívčí kategorie a pak je jednodušší cesta k úspěchu. Je kde brát.

Kam bys chtěla klub posunout?
Sama nic nedokážu. V klubu už funguje profesionální trenér mládeže Roman Bednář, se kterým teď spolupracuji ještě více. Ve dvou se to lépe táhne a máme možnost rozvíjet naše myšlenky. Ráda bych, aby se postupně zaplnily starší kategorie kvalitními hráčkami, které budou pravidelně hrát ligové soutěže. Mým cílem je vrátit v budoucnu do Žďáru dívčí extraligu, která tu byla naposledy v juniorkách v roce 2017.

Autor: Jiří Bubák